Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Jesličky a doly

Co se to stalo? Velká otázka, která se honila hlavou všem přítomným. Bohužel kromě boha, jsou jediný cizí a podezřelý element cizáci, co do města nedávno přišli a navác se teď objevují na chrámu jeslí Saurianů. Naštěstí si však už našli kamaráda a kněz se za hrdiny přimluví. Ač jim generál moc nevěří, nadšeně se vydal do války, kde věří, že se žene víc jantaritu pro ochranu sauriánských jeslí. Hrdinové se vydali naopak, do dolů, kam ukazoval jantaritový teleskop. A hle, dalekohled nelhal. V dole, co měl být dávno opuštěný bylo čilo. Hrdinové byli brzi konfrontováni dvojicí bojovných bytostí, které s velkou námahou porazili. Když se však vydali hlouběji do dolů za malými broukovitými tvory, co se zdálo, že nosí někam jantarit, tak je náhle přepadl spánek. Probudili se ve velké hale, ve které je uvítali dvě nemluvné temné bytosti. Spolu nějak komunikovali, ale s hrdiny ne. Čeho si však brzy hrdinové všimli je, že v blízkosti bytostí přicházeli o veškeré emoce. Možná právě proto, že z nic
Nejnovější příspěvky

Saurian, Taurian, všichni do arény!

  Jak prefekt slíbil, tak učinil a Taranis skončil v aréně. Oproti očekávání zbytek družiny si vskutku užil svůj čas u lazebníka. Odpočatí se připojili k prefektovi na ochozech velké ještírčí aréně. Zatím odzbrojený Taranis čekal v chodbě ústící do bojiště, obklopen rostodivnými protivníky. Brzy byli vyhnáni strážemi do samotné arény. Orátor jen provolal formality a nechal prefekta zahájit boj. A už se do sebe zkušení gladiátoři pustili. Taranise si vyhlédli dva malí skřeti a šli po něm bez milosti. Avšak Taranis si je zvládl odizolovat, připravit jednoho o zbraň a brutálně ho ubít, druhému se zase nedařilo Taranisovi dát zásadní ránu a tedy se jen unavoval, než se Taranisova pozornost zaměřila na něj. Zbytek družiny zatím zjišťoval, jak by Taranisovi mohli pomoci. Pravdoslav si všiml, že hlavní nebezpečím pro Taranise by mohl být velký minotaur, který pobíjel ostatní protivníky jako by sekal trávu. Začal tedy nenápadně připravovat znamení, které by se mohlo hodit pro boj s tímto bijce

Přes širé moře

Les řídnul a přecházel v políčka. Stezky zvěře nahrazovaly prašné polní cesty a kakofonie velkého lesa ustoupila skučení větru, skřehotání racků a dunívemu příboji. Brzy se otevřel i výhled na mořský horizont a cesta vedla družinu z kopce k novému lesu. Lesu přístavního shonu tvořeného nespočtem komínů, věží a zejména stěžní. Velké koráby kotví na širém moři, zatímco malé lodičky pendlují mezi nimi a přístavem. Mnoho lodí je však i v samotném přístavu. Je poznat, že s lesem si přístav rozumí. Většina obranných prostředků je  orientována do moře, stejně tak se však zdá, že veškeré pohostinství předpokládá, že jste přišli z moře.  Podaří se přecijen najít hostinec na načerpání sil a zejména počkání na Penny a Derelicta. Tomu zanechají mentální vzkaz díky kterému je ve městě lehce najde.  Po kratším pátrání se našim dobrodruhům podařilo dostat na loď kapitána Bezvousa, který byl známý Penny. Ten je vezme až k ještírkům. --- II --- I když si družina nezvykla na spaní na vodě, jednoho

Lesní strážci

Družina (bez Derelicta, který se k nim přidá později neb si nechává dělat novou ruku) se tedy vydala do lesa. A vskutku se jim mapa hodí. Cesty se klikatí a kroutí a pokaždé jak se jim zachce. Občas narazí družina také na méně šťastlivé, kteří v lese zůstali. Zatímco prochází trouchnivým podrostem, překračují různé houby, kosti, klasky a klády, tak v jeden moment šlápnou na klacek, který se po přelomení ukáže být zvláštním. Zvedne se totiž bytost, která bublavě protestuje proti prošlápnutí své nohy. Družina se však zachová velmi klidně. Neboť komunikaci bublavou řeší nikdo neumí, rozhodne se Ruprecht vyslat telepatický signál do okolí, že družina nechce nikomu ublížit a jen chce lesem projít. Bublavec, za stále naštvaného bublání, tedy odchází, tedy spíš odkulhá, do lesa. Když se vydají dál, potkají však na malé mýtince (samo o sobě nezvyklá událost v tomto lese) čarodějnici. Ta uvítá, že družina nebojovala a nechce lesu ublížit. A řekne, že jim ráda pomůže skrz les. Avšak jsou v lese

Svatoušci

Hebe je donesl přes pláně k horskému zlomu za kterým bohaté srážky od moře, které se o hory rozbíjely, daly vzniknout rozsáhlému pralesu. Hebe říká družině, že se již musí vrátit, ale že se mohou mrňousové dostat k moři z této malé obchodní osady. Na kraji lesa pod horami totiž je sídlo s několika dřevěnými staveními a jedním stavením z divného, formovaného kamene. Tam je Hebe nasměřuje, že Doc Oc jim dokáže doporučit cestu skrz les. Družina je trochu podezřívavá, když se k Docovi přibližují, ale zvídavost a potřeba jim žádnou další možnost nedá. Doc má v domě mnohé divy (a některé zaujmou jeho mechanické ruce) a brzy se však dohodnou na tom, jak bude moci družina získat mapu lesa. Doc jim totiž řekne, že mapa je v jeskyni na okraji lesa. Bohužel ta jeskyně je obsazena a Doc není úplně ten typ, co by byl schopný si zajistit, že bude uvolněna. Družina tedy souhlasí, že se tam podívá. Doc jim také řekne o tom, že tam již jednoho dobrodruha vyslal. Jak projde družina lesem, tak narazí na

Obří problém

A tak se vydali z Podbřišku hrdinové dál. Samozřejmě do přístavu nepůjdou pěšky. Avšak překvapilo je, že jedou na velkém tvoru (jako pozemský slon), na jehož záda se vejde celá kajuta. Pohodlná cesta, která je vede přes širokou zelenou krajinu trav, poklidně plyne. Tedy do chvíle, než zahřmí. Nikde se však neschyluje k žádné bouři, alespoň ne meteorologické. Obr, který svou velikostí se vyrovná dopravnímu slonovi, byl popuzen cestovním korábem. Z dáli se řídí svěrem nim a svými vskutku obřími kroky vzdálenost překlene během chvilky.     Co následuje je změť zběsilého boje o přežití. Drobní hrdinové se pokouší různými způsoby se s obrem vypořádat. Kouzlí, nekrotizují, avšak obr zažene dopravního slona na útěk potom co z kajuty udělal jen třísky. Nakonec se nejlépe osvědčí boj ohně s ohněm, respektive obra s obrem. Pravdoslav je zvětšen Ruprechtem na velikost obra a pouští se do útočníka. Když už je obr skoro pokořen, objeví se však na obzoru nový obr. Vypadá ještě výhružněji ...  Ale na

Podbřišek

Naši dobrodruzi (zatím není jasné, zda jsou to hrdinové) byli odvedeni Alevorem zpět do jeho domu. Lezlo z něj pomalu, že vlastně budou vysláni do světa sami a jediné, co jim dá, je jantaritový náhrdelník. Neboť je jantaritový, bude se aktivovat poblíž většího množství jantaritu a mohl by tedy v potřebné momenty dobrodruhům pomoci najít svůj cíl. "Derelikte, to chceš jít za nosem?" ptají se Derelikta, který si náhrdelník uvázal na špičku své ptačí masky, že je to jeho "nejcitlivější místo". Raději se ho tedy záhy ujal Pravdislav s tím, že si ho jistě nebude dávat na "nejcitlivější místo" a uvázal si ho kolem ruky. "Jak se tam tedy dostaneme, k těm ještírkům? Poletíme?" "Nene, to by nešlo, hned by vás sestřelili," zhatí snadnou cestu Alevor otravnými znalostmi o místních poměrech.  "Budete muset volit méně přímou cestu," říká, zatímco je zavádí po točitém schodišti někam hloub a hloub dolů. Nakonec dorazí k bytelným dveřím, kte