Přeskočit na hlavní obsah

Saurian, Taurian, všichni do arény!


 

Jak prefekt slíbil, tak učinil a Taranis skončil v aréně. Oproti očekávání zbytek družiny si vskutku užil svůj čas u lazebníka. Odpočatí se připojili k prefektovi na ochozech velké ještírčí aréně. Zatím odzbrojený Taranis čekal v chodbě ústící do bojiště, obklopen rostodivnými protivníky. Brzy byli vyhnáni strážemi do samotné arény. Orátor jen provolal formality a nechal prefekta zahájit boj. A už se do sebe zkušení gladiátoři pustili.

Taranise si vyhlédli dva malí skřeti a šli po něm bez milosti. Avšak Taranis si je zvládl odizolovat, připravit jednoho o zbraň a brutálně ho ubít, druhému se zase nedařilo Taranisovi dát zásadní ránu a tedy se jen unavoval, než se Taranisova pozornost zaměřila na něj.

Zbytek družiny zatím zjišťoval, jak by Taranisovi mohli pomoci. Pravdoslav si všiml, že hlavní nebezpečím pro Taranise by mohl být velký minotaur, který pobíjel ostatní protivníky jako by sekal trávu. Začal tedy nenápadně připravovat znamení, které by se mohlo hodit pro boj s tímto bijcem. Ruprecht zatím doloval informace z prefekta. Derelikta zaujaly přibývající mrtoly v aréně, ale byly moc daleko, tak se vydal zkusit se dostat do arény dveřmi.

Taranisovi se podařilo využitím svých duelantských dovedností porazit i druhého skřeta a začal více vnímat, co by ho mohlo čekat dále... minotaur.

Ruprecht zkusil pomoci situaci tvorbou trochu chaosu, jak sám nejlépe umí. Avšak oheň ochozů moc diváky netrápil, neboť minimálně prefekt měl jasnou důvěru ve schopnosti místních hasičů (a po právu). Pravdoslav hodil své znamení do arény a v tu chvíli začalo odpuzovat minotaura, ten se rozběhl, avšak směrem na Taranise. Dostihl jej a začali spolu bojovat. Brzy se síla minotaura projevila a Taranise, prakticky doslova, vbíjel do země.

Dereliktus se vracel zklamaný, že se do arénové chodby nedostal. Ale všiml si, že situace v aréně se již změnila a neváhal. Vrhl se do arény a se znamením od Pravdoslava odehnal minotaura od polomrtvého Taranise.

Taranis však je předně válečník a tedy ani chvilku neváhal a vrhl se pro zbraně od mrtvých. Také se mu hodily, když se na ně obrátil poslední z gladiátorů - reptilián. Reptilián však na Taranise a ve spojení s Dereliktem byl slabý.

Prefekta postupně přestala bitka bavit a musel uznat, že vítěz je jasný. Odcházel a tím vyjádřil, že je smířen s tím, že Taranis byl vzat na milost. Představila se družina ještírkům dost dobře.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lesní strážci

Družina (bez Derelicta, který se k nim přidá později neb si nechává dělat novou ruku) se tedy vydala do lesa. A vskutku se jim mapa hodí. Cesty se klikatí a kroutí a pokaždé jak se jim zachce. Občas narazí družina také na méně šťastlivé, kteří v lese zůstali. Zatímco prochází trouchnivým podrostem, překračují různé houby, kosti, klasky a klády, tak v jeden moment šlápnou na klacek, který se po přelomení ukáže být zvláštním. Zvedne se totiž bytost, která bublavě protestuje proti prošlápnutí své nohy. Družina se však zachová velmi klidně. Neboť komunikaci bublavou řeší nikdo neumí, rozhodne se Ruprecht vyslat telepatický signál do okolí, že družina nechce nikomu ublížit a jen chce lesem projít. Bublavec, za stále naštvaného bublání, tedy odchází, tedy spíš odkulhá, do lesa. Když se vydají dál, potkají však na malé mýtince (samo o sobě nezvyklá událost v tomto lese) čarodějnici. Ta uvítá, že družina nebojovala a nechce lesu ublížit. A řekne, že jim ráda pomůže skrz les. Avšak jsou v lese

Jesličky a doly

Co se to stalo? Velká otázka, která se honila hlavou všem přítomným. Bohužel kromě boha, jsou jediný cizí a podezřelý element cizáci, co do města nedávno přišli a navác se teď objevují na chrámu jeslí Saurianů. Naštěstí si však už našli kamaráda a kněz se za hrdiny přimluví. Ač jim generál moc nevěří, nadšeně se vydal do války, kde věří, že se žene víc jantaritu pro ochranu sauriánských jeslí. Hrdinové se vydali naopak, do dolů, kam ukazoval jantaritový teleskop. A hle, dalekohled nelhal. V dole, co měl být dávno opuštěný bylo čilo. Hrdinové byli brzi konfrontováni dvojicí bojovných bytostí, které s velkou námahou porazili. Když se však vydali hlouběji do dolů za malými broukovitými tvory, co se zdálo, že nosí někam jantarit, tak je náhle přepadl spánek. Probudili se ve velké hale, ve které je uvítali dvě nemluvné temné bytosti. Spolu nějak komunikovali, ale s hrdiny ne. Čeho si však brzy hrdinové všimli je, že v blízkosti bytostí přicházeli o veškeré emoce. Možná právě proto, že z nic