Přeskočit na hlavní obsah

Přes širé moře

Les řídnul a přecházel v políčka. Stezky zvěře nahrazovaly prašné polní cesty a kakofonie velkého lesa ustoupila skučení větru, skřehotání racků a dunívemu příboji.

Brzy se otevřel i výhled na mořský horizont a cesta vedla družinu z kopce k novému lesu. Lesu přístavního shonu tvořeného nespočtem komínů, věží a zejména stěžní.

Velké koráby kotví na širém moři, zatímco malé lodičky pendlují mezi nimi a přístavem. Mnoho lodí je však i v samotném přístavu.

Je poznat, že s lesem si přístav rozumí. Většina obranných prostředků je  orientována do moře, stejně tak se však zdá, že veškeré pohostinství předpokládá, že jste přišli z moře. 

Podaří se přecijen najít hostinec na načerpání sil a zejména počkání na Penny a Derelicta. Tomu zanechají mentální vzkaz díky kterému je ve městě lehce najde. 

Po kratším pátrání se našim dobrodruhům podařilo dostat na loď kapitána Bezvousa, který byl známý Penny. Ten je vezme až k ještírkům.

--- II ---

I když si družina nezvykla na spaní na vodě, jednoho večera je moře až podivně klidné. Všechny probere z dřímot náhlý zvuk hromu a poté další. Loď se nakloní na jednu a poté na druhou stranu. Brzy se celé moře kolem lodi začne bouřit všichni, kdo jsou na palubě vidí, že na širém moři proti sobě stojí dvě zářivé bytosti. Jsou podobné těm, co znal Taranis nebo jaké družina již potkala. 

 Z moře se začnou na loď sápat různé bytosti a spouští se litá bitva. Brzy si však Pravdoslav i další všimnou, že útočníci hlavně chtějí bojovat mezi sebou a ne s osádkou nebo s družinou. Nechají je, ať se mezi sebou vybijí a vskutku se tomu za chvíli stane. Jedna strana vítězně, ve zbídačeném stavu opouští loď a s ní mizí i zářivé bytosti.

Kromě této podivné noci se však již během cesty nic podivného neděje a družina dorazí do přístavu ještírků.

--- III ---

Bohužel, zatímco kapitán, spolu s Penny, jsou ještírky propuštěni, posádka zaujme svým chováním hlídku a je odvedena ještírkovskými legionáři k prefektovi. Ten je zpočátku dosti znuděn, avšak brzy jej družina různým způsobem zaujme. Aarakokrovský vzhled Derelikta, Taranisův jasný postoj k zářivým bytostem (který mu vyslouží cestu do arény) nebo i ostatní eskamontérství družiny.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lesní strážci

Družina (bez Derelicta, který se k nim přidá později neb si nechává dělat novou ruku) se tedy vydala do lesa. A vskutku se jim mapa hodí. Cesty se klikatí a kroutí a pokaždé jak se jim zachce. Občas narazí družina také na méně šťastlivé, kteří v lese zůstali. Zatímco prochází trouchnivým podrostem, překračují různé houby, kosti, klasky a klády, tak v jeden moment šlápnou na klacek, který se po přelomení ukáže být zvláštním. Zvedne se totiž bytost, která bublavě protestuje proti prošlápnutí své nohy. Družina se však zachová velmi klidně. Neboť komunikaci bublavou řeší nikdo neumí, rozhodne se Ruprecht vyslat telepatický signál do okolí, že družina nechce nikomu ublížit a jen chce lesem projít. Bublavec, za stále naštvaného bublání, tedy odchází, tedy spíš odkulhá, do lesa. Když se vydají dál, potkají však na malé mýtince (samo o sobě nezvyklá událost v tomto lese) čarodějnici. Ta uvítá, že družina nebojovala a nechce lesu ublížit. A řekne, že jim ráda pomůže skrz les. Avšak jsou v lese

Jesličky a doly

Co se to stalo? Velká otázka, která se honila hlavou všem přítomným. Bohužel kromě boha, jsou jediný cizí a podezřelý element cizáci, co do města nedávno přišli a navác se teď objevují na chrámu jeslí Saurianů. Naštěstí si však už našli kamaráda a kněz se za hrdiny přimluví. Ač jim generál moc nevěří, nadšeně se vydal do války, kde věří, že se žene víc jantaritu pro ochranu sauriánských jeslí. Hrdinové se vydali naopak, do dolů, kam ukazoval jantaritový teleskop. A hle, dalekohled nelhal. V dole, co měl být dávno opuštěný bylo čilo. Hrdinové byli brzi konfrontováni dvojicí bojovných bytostí, které s velkou námahou porazili. Když se však vydali hlouběji do dolů za malými broukovitými tvory, co se zdálo, že nosí někam jantarit, tak je náhle přepadl spánek. Probudili se ve velké hale, ve které je uvítali dvě nemluvné temné bytosti. Spolu nějak komunikovali, ale s hrdiny ne. Čeho si však brzy hrdinové všimli je, že v blízkosti bytostí přicházeli o veškeré emoce. Možná právě proto, že z nic

Saurian, Taurian, všichni do arény!

  Jak prefekt slíbil, tak učinil a Taranis skončil v aréně. Oproti očekávání zbytek družiny si vskutku užil svůj čas u lazebníka. Odpočatí se připojili k prefektovi na ochozech velké ještírčí aréně. Zatím odzbrojený Taranis čekal v chodbě ústící do bojiště, obklopen rostodivnými protivníky. Brzy byli vyhnáni strážemi do samotné arény. Orátor jen provolal formality a nechal prefekta zahájit boj. A už se do sebe zkušení gladiátoři pustili. Taranise si vyhlédli dva malí skřeti a šli po něm bez milosti. Avšak Taranis si je zvládl odizolovat, připravit jednoho o zbraň a brutálně ho ubít, druhému se zase nedařilo Taranisovi dát zásadní ránu a tedy se jen unavoval, než se Taranisova pozornost zaměřila na něj. Zbytek družiny zatím zjišťoval, jak by Taranisovi mohli pomoci. Pravdoslav si všiml, že hlavní nebezpečím pro Taranise by mohl být velký minotaur, který pobíjel ostatní protivníky jako by sekal trávu. Začal tedy nenápadně připravovat znamení, které by se mohlo hodit pro boj s tímto bijce