Podbřišek

Naši dobrodruzi (zatím není jasné, zda jsou to hrdinové) byli odvedeni Alevorem zpět do jeho domu. Lezlo z něj pomalu, že vlastně budou vysláni do světa sami a jediné, co jim dá, je jantaritový náhrdelník. Neboť je jantaritový, bude se aktivovat poblíž většího množství jantaritu a mohl by tedy v potřebné momenty dobrodruhům pomoci najít svůj cíl.

"Derelikte, to chceš jít za nosem?" ptají se Derelikta, který si náhrdelník uvázal na špičku své ptačí masky, že je to jeho "nejcitlivější místo". Raději se ho tedy záhy ujal Pravdislav s tím, že si ho jistě nebude dávat na "nejcitlivější místo" a uvázal si ho kolem ruky.

"Jak se tam tedy dostaneme, k těm ještírkům? Poletíme?"

"Nene, to by nešlo, hned by vás sestřelili," zhatí snadnou cestu Alevor otravnými znalostmi o místních poměrech. 

"Budete muset volit méně přímou cestu," říká, zatímco je zavádí po točitém schodišti někam hloub a hloub dolů. Nakonec dorazí k bytelným dveřím, které se otevřou do temných uliček města, které se vůbec nepodobá tomu zlatavě bílému městu Aarakokrů ze kterého přišli.

"Ehm, budete, ehm, muset si najít cestu z Podbřišku. Niff z Temné kuželky vám pomůže. Tu najdete, stačí jít rovnou, ehm, za zobákem," a vystrčil dobrodruhy bez větší ceremoniálnosti.

V temné uličce skupina brzy narazila na nějakého mládence, i přes rozepře, zda je to dobrý nápad, se jej nakonec zeptali, zda neví, kde je Temná kuželka. Mladík, malý lidský tvor s tmavě modrou kůží, dlouhýma ostrýma ušima a očima jantarové barvy. Na otázku přikývl a poznamenal, že asi nebudou dobrodruzi místní.

Mládenec je nadšeně ke Kuželce vedl. Kroutivými uličkami až došli do slepé uličky, kde čekali jeho dva parťáci. "Tak, navalte cenosti!"

A to se přepočítali. Dereliktus zkusil hned zrádného průvodce chytit a dát mu nekrózu, ten však na poslední moment uhnul. Pravdislav tedy zkusil praštit jednoho, také těsně unikl. Jsou vskutku mrštní. Avšak nedokáží unikat věčně. Následující údery už tnuly do živého a když poslední, zoufalý zbojník ještě, jakž takž, stál. Neměl jak uniknout.

"Hmm, ten gang asi nepochopil, jak má takový přepad fungovat. Musíme vyškolit místní gangy jak na to."

Ruprecht po něm vyzvídal, jak si to představovali a zda by je nezavedl ke Kuželce, když je přerušilo mihnutí stínu. Něco mezi ně rychle skočilo, Pravdislavovi cuklo rukou a pak to zmizelo v uličkách. Dereliktus i s Pravdislavem se rozeběhli, ale bylo pozdě.

Když k nim dorazil Ruprecht už se spolupracujícím zbojníkem, tak je odvedl k Temné kuželce. Zaklepali a otevřela jim další malá tmavomodrá bytost. 

"Ááá, hosté do kuželky a kdopak je vede..."

"Vítejte cestovatelé, já jsem Niff, jak vám mohu pomoci?"

"Niff, to je výborné. Vyslal nás Alevor za vámi, že byste nás mohla dostat z města."

"Vskutku, vypadáte dost nezvykle," poznamenala Niff, zatímco si prohlížela příchozí, "viděla jsem tu jen jednoho člověka a to byla moje Penny. Ale jak u vás vidím Lukase, to jste se s ní asi už seznámili."

S údivem pozorují dobrodruzi, že se k nim připojí stín, co předtím potkali a je to člověk!

Niff jim potom v rámci "free trial" prozradí mnohé o tom, že lidi jako jsou oni, žijící ve stínu velkých říší vůbec nezajímá, jak si ti nahoře vedou války a spory. Hovoří i o tom, že Penny se tu vzala podobnou modrou září jako naši dobrodruzi. Ale také že se tu ve stínech platí informacemi.

"Dovedeme vás k nejbližšímu jantaritu, ale chceme za to informace."

"Nejbližší jantarit má Penny, která mi ho vrátí."

"Samozřejmě, Penny, vrať pánovi náhrdelník. ... Mě by však zajímalo, proč a k čemu ještírci používají jantarit. Kdo po něm jde? Penny vám za to ukáže cestu k ještírkům."