Přeskočit na hlavní obsah

Svatoušci

Hebe je donesl přes pláně k horskému zlomu za kterým bohaté srážky od moře, které se o hory rozbíjely, daly vzniknout rozsáhlému pralesu. Hebe říká družině, že se již musí vrátit, ale že se mohou mrňousové dostat k moři z této malé obchodní osady.

Na kraji lesa pod horami totiž je sídlo s několika dřevěnými staveními a jedním stavením z divného, formovaného kamene. Tam je Hebe nasměřuje, že Doc Oc jim dokáže doporučit cestu skrz les.

Družina je trochu podezřívavá, když se k Docovi přibližují, ale zvídavost a potřeba jim žádnou další možnost nedá. Doc má v domě mnohé divy (a některé zaujmou jeho mechanické ruce) a brzy se však dohodnou na tom, jak bude moci družina získat mapu lesa. Doc jim totiž řekne, že mapa je v jeskyni na okraji lesa. Bohužel ta jeskyně je obsazena a Doc není úplně ten typ, co by byl schopný si zajistit, že bude uvolněna. Družina tedy souhlasí, že se tam podívá. Doc jim také řekne o tom, že tam již jednoho dobrodruha vyslal.

Jak projde družina lesem, tak narazí na Taranise. Válečník, co číhá před jeskyní má osobní pifku na někoho v jeskyni. Ale s družinou se klidně spojí.

Trochu je zneklidní, že jak Ruprechtův tak Dereliktův extra smysl jim před jeskyní běsní. Někdo tady ve velkém magicky bojoval. Derelictus si z toho vezme jednu souženou duši jako doprovod.

Jeskyně se ukáže být tvořena stejným formovaným kamenem jako  Docův dům a zdá se být také plná divů. Avšak brzy si všimnou mírné záře z hloubi jeskyně. Zatímco původní úmysl byl přecijen se přiblížit trochu opatrně, tak Taranis to vzal stečí.

Tři bojovníci v bílo zlatých zbrojích obklopeni září jsou přecijen překvapeni, že tu někoho potkali, avšak postaví se družině s odhodláním až fanatickým. Jsou však konfrontováni skoro stejně odhodlanou družinou. Derelictus spojil duši mrtvého s jedním z bojovníků, ostatním se podaří jednoho z rytířů zabít hned z kraje boje. Avšak větší z trojice se nenechá. Dereliktus oživí mrtvého a tím ještě více zvrátí poměr sil v prospěch družiny. Tedy již bylo jen otázkou času než ho porazí.

Potom se družina jen vrátí za Doc Ocem s mapou a dotazem, co všechno tam ještě v té jeskyni je. Doc prý sám neví, ale ukáže družině, jak mapu použít k tomu, aby se dostali skrz věčně se měnící cesty lesa. Derelictus ještě u Doca zůstane, protože by rád za odměnu dostal ještě novou, třetí, ruku.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lesní strážci

Družina (bez Derelicta, který se k nim přidá později neb si nechává dělat novou ruku) se tedy vydala do lesa. A vskutku se jim mapa hodí. Cesty se klikatí a kroutí a pokaždé jak se jim zachce. Občas narazí družina také na méně šťastlivé, kteří v lese zůstali. Zatímco prochází trouchnivým podrostem, překračují různé houby, kosti, klasky a klády, tak v jeden moment šlápnou na klacek, který se po přelomení ukáže být zvláštním. Zvedne se totiž bytost, která bublavě protestuje proti prošlápnutí své nohy. Družina se však zachová velmi klidně. Neboť komunikaci bublavou řeší nikdo neumí, rozhodne se Ruprecht vyslat telepatický signál do okolí, že družina nechce nikomu ublížit a jen chce lesem projít. Bublavec, za stále naštvaného bublání, tedy odchází, tedy spíš odkulhá, do lesa. Když se vydají dál, potkají však na malé mýtince (samo o sobě nezvyklá událost v tomto lese) čarodějnici. Ta uvítá, že družina nebojovala a nechce lesu ublížit. A řekne, že jim ráda pomůže skrz les. Avšak jsou v lese

Jesličky a doly

Co se to stalo? Velká otázka, která se honila hlavou všem přítomným. Bohužel kromě boha, jsou jediný cizí a podezřelý element cizáci, co do města nedávno přišli a navác se teď objevují na chrámu jeslí Saurianů. Naštěstí si však už našli kamaráda a kněz se za hrdiny přimluví. Ač jim generál moc nevěří, nadšeně se vydal do války, kde věří, že se žene víc jantaritu pro ochranu sauriánských jeslí. Hrdinové se vydali naopak, do dolů, kam ukazoval jantaritový teleskop. A hle, dalekohled nelhal. V dole, co měl být dávno opuštěný bylo čilo. Hrdinové byli brzi konfrontováni dvojicí bojovných bytostí, které s velkou námahou porazili. Když se však vydali hlouběji do dolů za malými broukovitými tvory, co se zdálo, že nosí někam jantarit, tak je náhle přepadl spánek. Probudili se ve velké hale, ve které je uvítali dvě nemluvné temné bytosti. Spolu nějak komunikovali, ale s hrdiny ne. Čeho si však brzy hrdinové všimli je, že v blízkosti bytostí přicházeli o veškeré emoce. Možná právě proto, že z nic

Saurian, Taurian, všichni do arény!

  Jak prefekt slíbil, tak učinil a Taranis skončil v aréně. Oproti očekávání zbytek družiny si vskutku užil svůj čas u lazebníka. Odpočatí se připojili k prefektovi na ochozech velké ještírčí aréně. Zatím odzbrojený Taranis čekal v chodbě ústící do bojiště, obklopen rostodivnými protivníky. Brzy byli vyhnáni strážemi do samotné arény. Orátor jen provolal formality a nechal prefekta zahájit boj. A už se do sebe zkušení gladiátoři pustili. Taranise si vyhlédli dva malí skřeti a šli po něm bez milosti. Avšak Taranis si je zvládl odizolovat, připravit jednoho o zbraň a brutálně ho ubít, druhému se zase nedařilo Taranisovi dát zásadní ránu a tedy se jen unavoval, než se Taranisova pozornost zaměřila na něj. Zbytek družiny zatím zjišťoval, jak by Taranisovi mohli pomoci. Pravdoslav si všiml, že hlavní nebezpečím pro Taranise by mohl být velký minotaur, který pobíjel ostatní protivníky jako by sekal trávu. Začal tedy nenápadně připravovat znamení, které by se mohlo hodit pro boj s tímto bijce