Lesní strážci

Družina (bez Derelicta, který se k nim přidá později neb si nechává dělat novou ruku) se tedy vydala do lesa. A vskutku se jim mapa hodí. Cesty se klikatí a kroutí a pokaždé jak se jim zachce. Občas narazí družina také na méně šťastlivé, kteří v lese zůstali.

Zatímco prochází trouchnivým podrostem, překračují různé houby, kosti, klasky a klády, tak v jeden moment šlápnou na klacek, který se po přelomení ukáže být zvláštním. Zvedne se totiž bytost, která bublavě protestuje proti prošlápnutí své nohy.

Družina se však zachová velmi klidně. Neboť komunikaci bublavou řeší nikdo neumí, rozhodne se Ruprecht vyslat telepatický signál do okolí, že družina nechce nikomu ublížit a jen chce lesem projít. Bublavec, za stále naštvaného bublání, tedy odchází, tedy spíš odkulhá, do lesa.

Když se vydají dál, potkají však na malé mýtince (samo o sobě nezvyklá událost v tomto lese) čarodějnici. Ta uvítá, že družina nebojovala a nechce lesu ublížit. A řekne, že jim ráda pomůže skrz les. Avšak jsou v lese ti, kdo mu (a lesnímu duchovi) ubližují. Z popisu je jasné, že to jsou opět staří známí z jeskyně. Družina tedy souhlasí s tím, že nastolí v lese zase klid.

Za velkého taktického plánování se potom vrhnou na osamoceného rytíře. Taranis jej přirazí ke stromu poté, co ho Pravdoslav uhranul vyslovením pravdy! Ruprecht se zase vytasí zapalováním vousů. Podařilo se jim ho překvapit a zcela získat iniciativu. Ač je vidět, že by byl rytíř schopen nějaké obrany, na soustředěné útoky zatímco je přitlačen do stromu je to málo. A vzdávat se nechce, naopak, bojuje fanaticky až do konce.

Když padne, celá jeho zbroj zaplane září naposled a ta záře se potom vnese do nebes. Čarodějnice jim poděkuje za nastolení rovnováhy a vskutku se les rozestupuje, jako by jim uvolňoval cestu...