Pozadí hry:
1. Co by se ve hře líbilo:
4. Koncept hry
Poslední večer jsme hráli volnou hru a byla vskutku poutavá a mohla by tvořit základ pro celou sérii her. Byla to odlehčená hra a tak jsme cestování s časem brali velmi pohodově, žádné nimrání se v důsledcích. Kromě toho jsme ještě použili mechanismus házení desítkovou kostkou, který měl určit, kam povede další cesta naší skupiny. Z toho jsme měli přibližný rok a na jeho základě jsme našli nějakou událost či lokaci, která by byla zajímavá.
---------------------------------------------------------------------------------
PŘÍBĚH
-----------.---------------------.--------------------.---------------.-----------
V roce 1962, na švýcarksém jezeru, se nacházela tajná švýcarská jaderná ponorka. Byl to starší kousek získaný přes prostředníky od britů. Nebyla v úplně dokonalém stavu a tak se o ni museli švýcaři postarat. Opravili vše, co našli jako neodpovídající jejich pověstné přesnosti. Nic netušili o tom, že jejich koupě neunikla hlavním aktérům studené války a tak měli mezi svými pracovníky na ponorce špióna jak sovětského tak amerického.
Práce na ponorce byly skoro dokončené, když se líbezným údelím rozezněly poplašné sirény. Pracovníci nacházející se na palubě ponorky chvatně pátrají po tom, co poplach znamená, jen aby zjistili, že se kubánská raketová krize vykla kontrole a zbraně byly odpáleny. Někdo mezi šokovanými vědci zařve: "PONOR!" A hned se toho posádka ujíma. Zapíná reaktor, motory, všechna, nyní již precizní mašinérie se dává do pohybu. Ponorka, pouhé chvilky předtím, než se celé údolí ponoří do plamenů apokalypsy, se ponořuje do jezera. Hloub a hloub klesá...a pak čekají.
Komunikace se odmlčela, celou osádkou prošel podivný pocit. Možná záchvěv z tlakové vlny bomb, možná jen pocit toho, že zažili konec světa. Čekají...
1.
Nelze být pod vodou na věky a tak po rozumném čase se rozhodnou, že by mohli alespoň vyplout na periskopovou hloubku a podívat se, co se stalo.
Když periskop vykoukne nad hladinu vody a zkoumavě se rozhlédne, úžasem posádku zahrne. Vždyť kolem ponorky úplně chybí původní švýcarské údolí. Kolem byla jen vodní hladina, bezmezná, nekonečná, mořská... se slabě viditelným pobřežím na obzoru ... a lodí. Vyráží tedy ponorka směrem k lodi, je třeba mít více informací. Se zkracující se vzdáleností roste údiv posádky.
To, co vidí není žádná běžná loď, ale triréma, antická loď. Mírně se vynořivší ponorka se přibližuje k lodi, na níž posádka nepokrytě panikaří. Tím padá hypotéza, že se jedná o nějakou moderní rekonstrukci trirémy, zejména o chvilku později. Jakmile se ponorka dostane dosti blízko, počnou ji námořníci z druhého plavidla zasypávat oštěpy a šípy. Osádka tedy radši ponorku zase sešle do hlubin.
Wolfgang se zamyslí: "Vzhledem k tomu, co jsme viděli, měli bychom vzít v potaz i nepravděpodobnou možnost, že naše zpreciznění jaderného reaktoru této ponorky z ní omylem udělalo stroj času. Pokusím se tomu přijít na kloub a uvidíme, zda s tím budeme moci cestovat i cíleně. Teď jsme se ocitli nejspíše v období kolem roku 490."
Posádka souhlasila s pokusem opět nahodit jaderný reaktor a ozkoušet, zda nebudou opět cestovat.
2.
Spustil se reaktor a podivný pocit opět stihl posádku. Tedy to to bylo! A nyní, kam nás hodila?
Když se ponorka vynořila, ukázalo se, že je noc a prozařuje ji v blízkosti oheň na ostrově. A je zatracená zima. Přiblížili se tedy s ponorkou k břehům ostrova a tři její členové, Wolfi, Johann a Joseph, se vydali na člunu na průzkum.
Začli tušit, kde jsou, když minuly na pobřeží stojící drakkary. Definitivně potom ve chvíli, když vyšli na břeh a došli k dlouhému domu. Z domu se ozýval ruch a tak vstoupili, jen aby vtrhli na jednání Althingu, Islandského parlamentu. Johann, se svou americkou pohodovostí, se hned vmísil do davu a začal ochutnávat jídla po sále a jakékoliv protesty odbýval tím, že jsou přece ve svobodné zemi. Jinak, jak by šlo čekat, se strhla hádka a chaotická komunikace na téma kdo podivíni jsou a co tu chtějí.
Nakonec je vše ale uhlazeno tím, že Wolfi dává předsedovi parlamentu své švýcarské hodinky. Marja, dcera náčelníka chce s těmito podivnými cestovateli vyrazit na cestu a náčelník ji pouští.
K velkému překvapení, jakmile jsou daleko od doslechu vikingů, jim dcera říká: "Konečně, to vám to trvalo!"
"My se známe?"
"No, však spolu už nějakou dobu cestujeme!"
"Promiňte, ale my se vidíme poprvé."
"Hmm, tak to bude vaše poprvé, co jste mě viděli. Nevadí."
Trochu to přecijen vadilo, Maria byla navyklá na to, že má svou kajutu v kapitánské kajutě, tak tam chvíli vtrhávala bez upozornění nynějšího obyvatele, až ji nakonec dostala. Osádka se však chystala na další cestu a Wolfi přemýšlel nad tím, na jakém principu asi funguje ten stroj času.
3.
Jako vždy, následuje ponor a vynoření. Nyní však se během vynoření ozve hlučné zapraskání. Osádka se vyleká a běží na věž se podívat, do čeho narazili (přecijen, nejsou to zkušení mořeplavci, většina osádky jsou Švýcaři).
Na palubě ponorky naleznou zmateného muže a kolem ponorky trosky jeho loďky.
"Hej, promiň za loď. Máme Tě někam hodit?"
"To byste byli mílí, měl jsem namířeno do Ninive."
A tak vzala osádka k sobě tohoto mořeplavce a dle jeho informací se ponorka vydala k pobřeží (bez reaktoru, přecijen by ho rádi vysadili v jeho čase). Mezitím se s novým hostem bavil jak Joseph tak Johann a dozvěděli se, že si říká Jonáš a že je silným věřícím v Boha. To potěšilo američana, ale sovět mu to začal vymlouvat. Následovala ideologická bitva mezi budoucími znepřátelenými ideologiemi volného trhu a centrálního hospodářství, kdy chudák Jonáš byl mezi nimi a přetahován tu na jednu a tu na druhou stranu.
Brzy ponorka dorazila poblíž Ninive. Jonáše dovezli na pobřeží a když se začli kolem něj shrocovat zvědavci, bylo vidět na obzoru jen mizící a ponořující se tělo ponorky.
A Jonáš kázal v Ninive o pokoře, o víře, o trestu a o tom, že vše řeší svobodný trh.
4.
Vynořila se loď opět v noci. Nebylo to však klidné vynoření, ale uprostřed moře s velkým množstvím lodí. Opět se jednalo o starověké lodě. Hmm, jaká náhoda. Tu však jsou lodě všude kolem a zjevení se ponorky vede k panice. Sama pochroumá některé lodě, a ostatní začnou ve zmatku urychleně manévrovat pryč. Než se ponorka opět schová pod hladinu, tak je flotila v níž se vynořili v boji sama se sebou v důsledku vyvolané paniky.
Pod vodou se osádka radí, co prožili, jen aby rozhodli, že se pokusí chvíli jet na diesel a pak se po vyčkání vynořit.
A podaří se jim vynořit akorát tak, aby byli svědky porážky oslabené perské armády u Thermopyl. Král Leonidas, vida jejich loď, je poté pozve na slavnosti. Oslava trvá celou noc i den. Osádka v povzbuzené náladě odjíždí a loučí se s Řeky. Ba i zapomíná, že tam nechali Marii.
5.
Skupina opět jen tří průzkumníků se vydává krajinou, kterou už identifikovali jako britskou na základě pobřeží. Vyjdou z houští směřujíc k lomozu, který vidí a hle, co potkali je obrovská bitva. Na jedné straně armáda vybavená komplikovanými mechanickými stroji a s ozubeným kolečkem na standartách, na druhé zase hlavně početně silnější armáda s velkým množstvím těžkooděnců v sevřených šicích s miskami vah na vlajkách. Pomalu se tedy raději schovají, aby nebyli vtaženi do bojů.
Vyhnout se tomu však plně nevyhnou. Houštinou se prožene žena a za ní dva vojáci těžkooděnecké strany. Johann přece nenechá žádnou ženu v nesnázích a tak těžkooděnce pár špiónskými chvaty zlikviduje. A to ani netušil, že se z ženy vyklube Marie. Tak zjistí, že bitva se odehrává u Senlackého vrchu a stojí proti sobě Regenlandský svobodný lid, ti s mechanikou, a Federace evropské hanzy, potomci řeckokontinentální libertariánské tradice.
Wolfiho štve, že není schopen datovat tok časem a tak se rozhoduje umístit do moře bóji s radioaktivním materiálem dle které by mohli zjišťovat, v jakém jsou přibližně roce.
6.
Další zastávka je příjemná. Vídeň kolem roku 1912 jak soudí dle technické vyspělosti. A potkávají zde také Hitlera, úspěšného akademického malíře,za jak na nábřeží maluje. Zatímco Joseph a Johann se pouštějí do přesvědčování Hitlera ať buď své dílo dá lidu či naopak prodá za nejvyšší cenu (a Hitler se překvapivě brání komunismu i když je z paralelního vesmíru), tak Wolfi a Marie zajdou do Prátru pro trochu kultury. Kde Marie opět zmizí z dosahu družiny.
Wolfi je značně znepokojen tím, že bóji nenašel, ale za to proti sobě zbrojí dvě strany pomocí atomových zbraní a chystají se na velkou válku. Možná by nebylo třeba zanechávat v čase pokročilé technologie.
7.
Jak bylo minulé setkání příjemné a pohodové, tak je toto těžké. Skupina tří chrononautů se rozbouřenou Paříží potlouká až skončí v nějaké hospodě. Tam potkávají povědomou dívku, Marii-Antoinettu, jako obsluhu a Jaseph ji začne učit písně internacionály.
Neuplyne moc času a dívka je v čele revoluce, která se bouří proti starým pořádkům a volá po tom, aby skončilo období volného trhu a libertariánství a lid požaduje zákony, konec anarchie, centrální řízení a konečnou autoritu. Soukromá ochranka Inkvizice s.r.o. najatá majitely krámů však revoluční Marii uvrhli do soukromého vězení. Do toho se opřel Johann, opět nenechávaje dámy ve štychu, se vydal ji zachránit a přitom sebou strhl i revoluční dav.
A včíl dalším dobrodružstvím v čase...
----------------------------.----------------------------.-----------------------------
A zde jsme museli bohužel skončit, již bylo pozdě večer. Osádka je tedy stále venku a cestuje historií...
1. Co by se ve hře líbilo:
- cestování časem
- Kennedy a Chruščov, 1960
- paralelní historie
- jaderné války
- odlehčené
- reálná historie
- moc citové vztahy
4. Koncept hry
- žánr: scifi akční komedie
- prostředí: 1960 a potom strojem času
- téma: nevyhnutelnost jaderné války
- otevřená forma hry
- postavy:
- ruský špión (Joseph Schwarz (Alexej Ivanovič Čechov))
- US špión (Johann (James))
- švýcarský vědec (Wolfgang, Wolfi)
- žena z minulosti (Marie)
- vedlejší postavy:
- A. Hitler
- Iluminát, zednář
- jiný chrononaut
- diktátor
- Leonidas
- dinosauři
- Lokace:
- Inkviziční vězení
- Atlantida
- místo, kde zabráníme válce
- Islandský parlament
Poslední večer jsme hráli volnou hru a byla vskutku poutavá a mohla by tvořit základ pro celou sérii her. Byla to odlehčená hra a tak jsme cestování s časem brali velmi pohodově, žádné nimrání se v důsledcích. Kromě toho jsme ještě použili mechanismus házení desítkovou kostkou, který měl určit, kam povede další cesta naší skupiny. Z toho jsme měli přibližný rok a na jeho základě jsme našli nějakou událost či lokaci, která by byla zajímavá.
---------------------------------------------------------------------------------
PŘÍBĚH
-----------.---------------------.--------------------.---------------.-----------
V roce 1962, na švýcarksém jezeru, se nacházela tajná švýcarská jaderná ponorka. Byl to starší kousek získaný přes prostředníky od britů. Nebyla v úplně dokonalém stavu a tak se o ni museli švýcaři postarat. Opravili vše, co našli jako neodpovídající jejich pověstné přesnosti. Nic netušili o tom, že jejich koupě neunikla hlavním aktérům studené války a tak měli mezi svými pracovníky na ponorce špióna jak sovětského tak amerického.
Práce na ponorce byly skoro dokončené, když se líbezným údelím rozezněly poplašné sirény. Pracovníci nacházející se na palubě ponorky chvatně pátrají po tom, co poplach znamená, jen aby zjistili, že se kubánská raketová krize vykla kontrole a zbraně byly odpáleny. Někdo mezi šokovanými vědci zařve: "PONOR!" A hned se toho posádka ujíma. Zapíná reaktor, motory, všechna, nyní již precizní mašinérie se dává do pohybu. Ponorka, pouhé chvilky předtím, než se celé údolí ponoří do plamenů apokalypsy, se ponořuje do jezera. Hloub a hloub klesá...a pak čekají.
Komunikace se odmlčela, celou osádkou prošel podivný pocit. Možná záchvěv z tlakové vlny bomb, možná jen pocit toho, že zažili konec světa. Čekají...
1.
Nelze být pod vodou na věky a tak po rozumném čase se rozhodnou, že by mohli alespoň vyplout na periskopovou hloubku a podívat se, co se stalo.
Když periskop vykoukne nad hladinu vody a zkoumavě se rozhlédne, úžasem posádku zahrne. Vždyť kolem ponorky úplně chybí původní švýcarské údolí. Kolem byla jen vodní hladina, bezmezná, nekonečná, mořská... se slabě viditelným pobřežím na obzoru ... a lodí. Vyráží tedy ponorka směrem k lodi, je třeba mít více informací. Se zkracující se vzdáleností roste údiv posádky.
To, co vidí není žádná běžná loď, ale triréma, antická loď. Mírně se vynořivší ponorka se přibližuje k lodi, na níž posádka nepokrytě panikaří. Tím padá hypotéza, že se jedná o nějakou moderní rekonstrukci trirémy, zejména o chvilku později. Jakmile se ponorka dostane dosti blízko, počnou ji námořníci z druhého plavidla zasypávat oštěpy a šípy. Osádka tedy radši ponorku zase sešle do hlubin.
Wolfgang se zamyslí: "Vzhledem k tomu, co jsme viděli, měli bychom vzít v potaz i nepravděpodobnou možnost, že naše zpreciznění jaderného reaktoru této ponorky z ní omylem udělalo stroj času. Pokusím se tomu přijít na kloub a uvidíme, zda s tím budeme moci cestovat i cíleně. Teď jsme se ocitli nejspíše v období kolem roku 490."
Posádka souhlasila s pokusem opět nahodit jaderný reaktor a ozkoušet, zda nebudou opět cestovat.
2.
Spustil se reaktor a podivný pocit opět stihl posádku. Tedy to to bylo! A nyní, kam nás hodila?
Když se ponorka vynořila, ukázalo se, že je noc a prozařuje ji v blízkosti oheň na ostrově. A je zatracená zima. Přiblížili se tedy s ponorkou k břehům ostrova a tři její členové, Wolfi, Johann a Joseph, se vydali na člunu na průzkum.
Začli tušit, kde jsou, když minuly na pobřeží stojící drakkary. Definitivně potom ve chvíli, když vyšli na břeh a došli k dlouhému domu. Z domu se ozýval ruch a tak vstoupili, jen aby vtrhli na jednání Althingu, Islandského parlamentu. Johann, se svou americkou pohodovostí, se hned vmísil do davu a začal ochutnávat jídla po sále a jakékoliv protesty odbýval tím, že jsou přece ve svobodné zemi. Jinak, jak by šlo čekat, se strhla hádka a chaotická komunikace na téma kdo podivíni jsou a co tu chtějí.
Nakonec je vše ale uhlazeno tím, že Wolfi dává předsedovi parlamentu své švýcarské hodinky. Marja, dcera náčelníka chce s těmito podivnými cestovateli vyrazit na cestu a náčelník ji pouští.
K velkému překvapení, jakmile jsou daleko od doslechu vikingů, jim dcera říká: "Konečně, to vám to trvalo!"
"My se známe?"
"No, však spolu už nějakou dobu cestujeme!"
"Promiňte, ale my se vidíme poprvé."
"Hmm, tak to bude vaše poprvé, co jste mě viděli. Nevadí."
Trochu to přecijen vadilo, Maria byla navyklá na to, že má svou kajutu v kapitánské kajutě, tak tam chvíli vtrhávala bez upozornění nynějšího obyvatele, až ji nakonec dostala. Osádka se však chystala na další cestu a Wolfi přemýšlel nad tím, na jakém principu asi funguje ten stroj času.
3.
Jako vždy, následuje ponor a vynoření. Nyní však se během vynoření ozve hlučné zapraskání. Osádka se vyleká a běží na věž se podívat, do čeho narazili (přecijen, nejsou to zkušení mořeplavci, většina osádky jsou Švýcaři).
Na palubě ponorky naleznou zmateného muže a kolem ponorky trosky jeho loďky.
"Hej, promiň za loď. Máme Tě někam hodit?"
"To byste byli mílí, měl jsem namířeno do Ninive."
A tak vzala osádka k sobě tohoto mořeplavce a dle jeho informací se ponorka vydala k pobřeží (bez reaktoru, přecijen by ho rádi vysadili v jeho čase). Mezitím se s novým hostem bavil jak Joseph tak Johann a dozvěděli se, že si říká Jonáš a že je silným věřícím v Boha. To potěšilo američana, ale sovět mu to začal vymlouvat. Následovala ideologická bitva mezi budoucími znepřátelenými ideologiemi volného trhu a centrálního hospodářství, kdy chudák Jonáš byl mezi nimi a přetahován tu na jednu a tu na druhou stranu.
Brzy ponorka dorazila poblíž Ninive. Jonáše dovezli na pobřeží a když se začli kolem něj shrocovat zvědavci, bylo vidět na obzoru jen mizící a ponořující se tělo ponorky.
A Jonáš kázal v Ninive o pokoře, o víře, o trestu a o tom, že vše řeší svobodný trh.
4.
Vynořila se loď opět v noci. Nebylo to však klidné vynoření, ale uprostřed moře s velkým množstvím lodí. Opět se jednalo o starověké lodě. Hmm, jaká náhoda. Tu však jsou lodě všude kolem a zjevení se ponorky vede k panice. Sama pochroumá některé lodě, a ostatní začnou ve zmatku urychleně manévrovat pryč. Než se ponorka opět schová pod hladinu, tak je flotila v níž se vynořili v boji sama se sebou v důsledku vyvolané paniky.
Pod vodou se osádka radí, co prožili, jen aby rozhodli, že se pokusí chvíli jet na diesel a pak se po vyčkání vynořit.
A podaří se jim vynořit akorát tak, aby byli svědky porážky oslabené perské armády u Thermopyl. Král Leonidas, vida jejich loď, je poté pozve na slavnosti. Oslava trvá celou noc i den. Osádka v povzbuzené náladě odjíždí a loučí se s Řeky. Ba i zapomíná, že tam nechali Marii.
5.
Skupina opět jen tří průzkumníků se vydává krajinou, kterou už identifikovali jako britskou na základě pobřeží. Vyjdou z houští směřujíc k lomozu, který vidí a hle, co potkali je obrovská bitva. Na jedné straně armáda vybavená komplikovanými mechanickými stroji a s ozubeným kolečkem na standartách, na druhé zase hlavně početně silnější armáda s velkým množstvím těžkooděnců v sevřených šicích s miskami vah na vlajkách. Pomalu se tedy raději schovají, aby nebyli vtaženi do bojů.
Vyhnout se tomu však plně nevyhnou. Houštinou se prožene žena a za ní dva vojáci těžkooděnecké strany. Johann přece nenechá žádnou ženu v nesnázích a tak těžkooděnce pár špiónskými chvaty zlikviduje. A to ani netušil, že se z ženy vyklube Marie. Tak zjistí, že bitva se odehrává u Senlackého vrchu a stojí proti sobě Regenlandský svobodný lid, ti s mechanikou, a Federace evropské hanzy, potomci řeckokontinentální libertariánské tradice.
Wolfiho štve, že není schopen datovat tok časem a tak se rozhoduje umístit do moře bóji s radioaktivním materiálem dle které by mohli zjišťovat, v jakém jsou přibližně roce.
6.
Další zastávka je příjemná. Vídeň kolem roku 1912 jak soudí dle technické vyspělosti. A potkávají zde také Hitlera, úspěšného akademického malíře,za jak na nábřeží maluje. Zatímco Joseph a Johann se pouštějí do přesvědčování Hitlera ať buď své dílo dá lidu či naopak prodá za nejvyšší cenu (a Hitler se překvapivě brání komunismu i když je z paralelního vesmíru), tak Wolfi a Marie zajdou do Prátru pro trochu kultury. Kde Marie opět zmizí z dosahu družiny.
Wolfi je značně znepokojen tím, že bóji nenašel, ale za to proti sobě zbrojí dvě strany pomocí atomových zbraní a chystají se na velkou válku. Možná by nebylo třeba zanechávat v čase pokročilé technologie.
7.
Jak bylo minulé setkání příjemné a pohodové, tak je toto těžké. Skupina tří chrononautů se rozbouřenou Paříží potlouká až skončí v nějaké hospodě. Tam potkávají povědomou dívku, Marii-Antoinettu, jako obsluhu a Jaseph ji začne učit písně internacionály.
Neuplyne moc času a dívka je v čele revoluce, která se bouří proti starým pořádkům a volá po tom, aby skončilo období volného trhu a libertariánství a lid požaduje zákony, konec anarchie, centrální řízení a konečnou autoritu. Soukromá ochranka Inkvizice s.r.o. najatá majitely krámů však revoluční Marii uvrhli do soukromého vězení. Do toho se opřel Johann, opět nenechávaje dámy ve štychu, se vydal ji zachránit a přitom sebou strhl i revoluční dav.
A včíl dalším dobrodružstvím v čase...
----------------------------.----------------------------.-----------------------------
A zde jsme museli bohužel skončit, již bylo pozdě večer. Osádka je tedy stále venku a cestuje historií...
Komentáře
Okomentovat