Pravdislav a Derelictus minule poznali nového druha - ze svízelné situace s proradnými koboldy pomohli Ruprechtovi Medvídkovi, kouzelníkovi, co zkoumá podstatu hmoty a času. Po menší taškařici se zmíněnými koboldy se ještě podívali do hloubi kobek, odstranili trochu otravný sliz a vydali se zpět do nejbližšího sídla.
Cestou, zatímco procházeli temným, ale svěžím lesem, kde vítr proháněl větve stromů, narazili na nějaké ruiny. Ač Pravdislav nic nedělal, ostatní dva koumáci se do ruin vydali. Najednou vše utichlo a ze středu ruin se bleskově rozšířilo modré světlo a všechny tři (plus havraního familiara od Ruprechta) pohltilo.
Po chvilce temna se objevili v místnosti s kruhovým půdorysem. Celá místnost byla tvořena zářivě bílým mramorem s pozlacenými ornamenty a zejména obrovskými sochami okřídlených bytostí, které hleděly na oltář uprostřed místnosti, kolem kterého se naši hrdinové objevili. Do místnosti vstupovalo světlo otvorem v kupolovité střeše. Ruprecht tedy poslal otvorem havrana, aby se podíval, co vidí venku. Stále skupina si nebyla jistá, zda jen nespadli do nějaké díry. Avšak havran je vyvedl z omylu. Byli v nějakém městě bytostí podobných těm sochám z místnosti.
Ruprecht se tedy pokusil dostat z mísnosti skrz jediné dveře z nich vedoucí. Avšak když začal lomcovat dveřmi, jedna ze soch se pohla. Podívala se na něj a zvedla ho za krk. Ač se s ní Pravdislav pokusil komunikovat svou autoritou a zjistit, kde jsou a co dělá a ona mu odpověděla: "Kraaaachraaa chraaa chrrraa". A dál držela Ruprechta. Očividně bylo třeba překladu.
Ukázalo se však, že havran umí zdejší jazyk a řekl jim, že se jedná nejspíš o Aarakocry, které zná ze svých cest po jiných dimenzích. Přeložil tedy, že socha je strážce dveří. Skupina prokázala neuvěřitelnou moudrost a zdrženlivost v tom, že nenapadli sochu. Za chvíli totiž i někdo přišel.
Postarší ptakomuž byl ze skupiny značně udivený.
"Kraaach chraa?"
Avšak zmatené pohledy mu napověděli, že je zde nějaká potíž. Plácl se do čela a zamával rukama, zatřepal křídly a najednou mu bylo rozumnět. Byl ještě uvidenější, když se z Derelicta vyklubal také divný neopeřenec, maska očividně zde svádí ke špatným závěrům.
Vysvětlil skupině, že systém bran dřív používali k cestám po světech a že teď již nemohou a z jednoho světa se výprava nevrátila, nejspíš z toho, z ketrého přišla naše 3+1-tice. Bohužel je nemůže vrátit, neboť systém potřebuje energii a ke zdroji energie se Aarakokrové už nemohou dostat kvůli svým úhlavním nepřátelům. A v tom by možná návštěvníci z jiného světa mohli být nápomocní.
Vybavil všechny tři začarovanými pery, aby rozumněli jejich řeči a chtěl se s nimi vydat do paláce vládce, Královského Kockršpaněla. Opět došlo k malému kulturnímu šoku, neboť Alevorovi nedošlo, že neumějí létat a město Aarakokrů je celé dělané pro létavce. Musel tedy ještě zavolat hipogryfí taxi.
U paláce začala naráže autorita Alevora na autoritu stráží, kteří znovuotevření bran nevěřili a nechtěli dál pustit divné bytosti. Překvapivě nepomohlo ani zmenšení hipogryfa Ruprechtem, ani znervóznění velitele stráží Derelictem. Avšak nakonec se dostali dovnitř pod příslibem, že pokud se vládci nebudou zamlouvat, tak je shodí z věže i tak.
Po přesvědčení vrabčáčího sekretáře se dostali tedy ke Královskému Kockršpanělovi, který, značně unuděn, jim povolil vydat se pokusit získat energii od úhlavních nepřátel, ještěrů.
Komentáře
Okomentovat